Bydlíme se siamskou kočkou

Prapředky dnešní siamky kocoura Pho a kočku Miu přivezl do Evropy roku 1884 britský konzul, který párek dostal darem od thajského krále. Ve své pravlasti prý hlídaly palácové poklady a odtud trpěly častým šilháním, také ocas měly zalomený prý od toho, že si na něj při koupání orientální princezny navlékaly prsteny.

Siamky si rychle Evropany získaly a cílevědomým chovem se jejich sice zajímavé, nicméně nežádoucí vlastnosti podařilo odstranit. Mimořádně elegantní a typicky zbarvená kočka má po celém světě od těch dob řadu oddaných ctitelů.
Siamská kočka není polštářovým mazlíčkem a tichým společníkem. Právě naopak: je velmi živá a dokáže být i dost hlučná. O pozornost si sama říká. Jako krátkosrsté plemeno ji stačí jednou týdně vykartáčovat, ale vzhledem k mimořádně štíhlé stavbě těla by proti evropské kočce podíl bílkovin v její stravě měl být vyšší. Je neskutečně zvědavá a „svému člověku“ se dokáže plést do každé činnosti – psaním na počítači počínaje a šroubováním čehokoliv konče. Vyniká vysokou inteligencí: na rozdíl od jiných koček se snadno naučí aportovat a když si zvykne na speciální vodítko, potěší ji i vycházka – směr a tempo ovšem zpravidla určuje ona. Používat kočičí záchod se naučí od matky, a tak s kotětem v novém prostředí nebývají zpravidla problémy. Chce to jen dát jí čas na seznámení se s novým prostředím a vydržet den dva žalostného mňoukání. Jakmile odroste rannému kotěcímu věku, stačí jí dvě jídla denně a zásobena suchým krmivem a čerstvou vodou bez problémů dokáže strávit víkend sama. (O to víc je však třeba se jí po návratu věnovat.) Tradiční kočičí problém s broušením drápků (na což by mohla doplatit křesla či koberec) odstraníme pořízením škrabadla, v prodeji je jich celá řada typů, ale nám vystačí kus sisalového koberce přilepený na prkénko a umístěný poblíž ošatky, v níž kočka spí. Ta se totiž po probuzení ráda protahuje a svislé škrabadlo je pro takovou činnost báječná věc.
A samozřejmě si ráda hraje. Z kůže, která odolá jejím zubům, ušijeme váček, do něhož vložíme několik zrnek hrachu, přidáme ocásek a zašijeme. Taková „myška“ vydrží déle nežli kupovaná, která zpravidla přežije sotva hodinu.

J.Medek